Nemusíme být právě znalci historie, ale kněžnu Ludmilu, kterou nechala zavraždit její snacha Drahomíra, zná snad každý. Ludmila byla naše první mučednice. Také každý ví, že Ludmila byla babičkou svatého Václava a Drahomíra jeho matkou a zároveň manželkou přemyslovského knížete Vratislava, který zemřel poměrně mlád.
Vznikl archetyp hodná a zbožná Ludmila a moci chtivá a ctižádostivá vražedkyně Drahomíra. Dobro versus zlo. Zkusme se ovšem od těchto představo oprostit a podívejme se na to politicky. Protože faktem nepochybně zůstává, že kněžna Ludmila nebyla o nic méně ctižádostivá než Drahomíra.
Samozřejmě po smrti Vratislava šlo především o moc. Oběma ženám. Kníže Václav byl ještě příliš mlád a tak obě ženy chtěly s Václavem spoluvládnout. Spor mezi ženami byl však mnohem hlubší. Drahomíra byla slovanská kněžna se vším všudy. Pocházela z kraje polabských Slovanů, kde se lidé drželi starých pohanských tradic a rozhodně neměli v plánu nechat si vnutit jiný životní styl, který jim ne zcela laskavým způsobem vnucovali křesťanští panovníci. Polabští Slované se svých původních tradic drželi velmi striktně a dlouhodobě, takže v budoucnu měli být pro svou neoblomnost vyhubeni.
Ludmila a její manžel Bořivoj naproti tomu přijali záhy křesťanství od soluňského bratra Metoděje. Nicméně pro blízkost k německy mluvícím zemím, byli zadobře také s kněžími latinského ritu. To znamená, podporovali vlastně politiku těch, kteří se snažili násilím vnucovat víru a kulturu také polabským Slovanům. Je celkem logické, že to mezi Ludmilou a Drahomírou muselo skřípat. Je pravda, že Drahomíra musela přijmout křest, aby si vůbec mohla vzít Vratislava, ale v srdci zůstala věrná tradicím svého lidu. To samozřejmě nijak neomlouvá její jednání a podle všeho svého skutku se časem sama zděsila a snad i uznala, že postoj a politika kněžny Ludmily byla vlastně také prozíravost.
Ludmila versus Drahomíra
